Představení projektu:

Projekt výzkumu a vývoje Ministerstva dopravy č. 1F82A/029/190 „Návrh standardů uspořádání železničních stanic, zastávek a přestupních terminálů na tratích mimo evropský železniční systém“. Doba řešení: 1. 2. 2008 – 31.12.2009

V případě, že dochází v České republice k investicím do železniční dopravní cesty, která by měla tvořit páteř infrastruktury veřejné hromadné dopravy (VHD), pak se jedná většinou o železniční tratě zařazené do evropského železničního systému a ostatní železniční síť zůstává na okraji zájmu (vyjma racionalizačních akcí, které však neřeší provázanost s ostatními druhy VHD). V mnoha případech však postačují relativně malé investice do úprav železničních stanic a případně celých přestupních terminálů VHD k tomu, aby se celý systém VHD stal atraktivnější pro cestující. To vede k sociální stabilizaci regionů, hospodářskému rozvoji lokalit a ke zlepšení životního prostředí.

Podstata projektu spočívá ve vytvoření standardů v dispozičním uspořádání železničních stanic a zastávek na železničních tratích České republiky, které nejsou součástí evropského železničního systému, včetně řešení přednádraží, zajištění přestupních vazeb a budování přestupních terminálů VHD, a to s využitím optimalizačních metod a za pomoci moderních trendů v dopravním stavitelství a technice.

Jedním z negativ (silně vnímaným zejména cestujícími s objemnými zavazadly, staršími občany, osobami se sníženou pohyblivostí a orientací a rodiči s dětskými kočárky), se kterým se potýká infrastruktura kolejové dopravy v ČR, je neexistence bezbariérového nástupu do vozidel. I přes skutečnost, že dopravci postupně obstarávají vozidla se sníženou úrovní podlahy v nástupním prostoru, nelze mnohde hovořit o bezbariérovém vstupu do těchto vozidel. Důvodem jsou nástupiště zejména na regionálních železniční tratích, která mají výšku nástupní hrany pouze 200 mm nad temenem kolejnice, často dokonce bez zpevněné nástupní hrany. Z finančních i prostorových důvodů nelze ve velkém počtu železničních stanic zřizovat peronizaci (nástupiště s mimoúrovňovým přístupem). Cílem této části projektu bude tedy nalezení takových úprav kolejiště a zařízení pro osobní přepravu, které nepovedou k omezení plynulosti provozu a zároveň výrazně kvalitativně zvýší kulturu cestování s minimálními investičními náklady.

Velkým problém VHD v České republice je řešení přestupu především mezi jednotlivými druhy VHD (většinou vlak – autobus), ale i provázání s individuální automobilovou a cyklistickou dopravou. Jde například o minimalizaci přestupního času, dimenzování a rozmístění jednotlivých ploch pro cestující a pro dopravní prostředky, doprovodné a servisní služby a poskytování informací. Cílem projektu proto bude zhotovení obecných zásad s konkrétními příklady a vzorových listů pro přestupní terminály VHD různého významu a velikosti.

Specifickou a zároveň velmi závažnou problematikou veřejné dopravy je zajištění přestupních vazeb mezi jednotlivými linkami a druhy dopravy a jejich řešení při vzniku nepravidelností. V současnosti je v ČR vytváření návazností v přestupních uzlech doménou železniční dopravy. Tato skutečnost je cestujícími kladně hodnocena a mnohdy při delších cestách rozhoduje u cestujícího o volbě druhu dopravy, protože linková autobusová doprava až na výjimky přestupní vazby nezná. V situacích provozních mimořádností jsou vazby obvykle po odpovídající dobu zachovávány, ze strany koordinátorů integrovaných dopravních systémů (IDS) však zaznívají hlasy požadující jízdu spoje VHD zcela včas, tzn. bez čekání na zpožděné přípoje. S rozvojem IDS, v nichž se páteřní dopravou stává doprava kolejová, nabývá na významu otázka, kdy je výhodné přípoje zachovat a kdy nikoli, a to nejen na železnici, ale i mezi navazujícími různými druhy dopravy. Cílem projektu bude vytvoření metodologie vlivu vyčkávání na zpožděné přípoje (s ohledem na interval, kategorii spoje, kapacitu dopravní cesty atd.), z níž vyplyne jednotná doporučující metodika pro tvorbu přestupních vazeb.

pro tiskárnu